50 let od zániku Hrdlovky

Hrdlovské pamětihodnosti

Nevratně zanikla obec Hrdlovka, jejíž historie sahá od počátku 13. století, kdy vystupuje z historické tmy. Navždy zmizely základy domů, otisky lidských obydlí i osudy, které byly obětovány těžbě černého zlata. Ta Hrdlovce přinesla růst a rozvoj, ale nakonec celou obec zahubila.
Poznat Hrdlovku dnes můžeme jen prostřednictvím historických fotografií, pohlednic nebo osobních výpovědí bývalých obyvatel. Nikdy však již nedovedeme vystihnout a prožít neopakovatelný duch místa – genius loci.

Stabilní katastr ve čtyřicátých letech 19. století zachycuje obec Hrdlovku (Herrlich) jako vesnici s návsí a zástavbou zděných domů. Zemědělské usedlosti byly svými štíty orientované do prostoru návsi, ze dřeva byly vystavěny jen stodoly a hospodářské objekty za obytnými staveními.
Západně od Hrdlovky ležel Nový Dvůr (tehdy Neundorf), který byl vsí ulicového typu s návsí tvořenou jen mírným rozšířením místní komunikace, při níž protékal místní vodoteč a stála barokní kaplička. Na hospodářská stavení navazovaly zahrady a za nimi se rozkládala pole a pastviny, které obě sídla obklopovaly. Při cestě na Liptice bývala soustava pěti rybníků. Hlavním vodotečem prostoru Hrdlovky a Neundorfu byl Sviní potok ("Saubach").

Jako svatostánek zbožným obyvatelům Hrdlovky sloužila nevelká kaple vybudovaná v roce 1684 v Neundorfu, zasvěcená sv. mučedníkům Fabiánovi a Šebestiánovi, jejichž svátek se slavil 20. ledna. Slavnostní mše svatá se pak konala v kostele sv. Petra a Pavla v Oseku. Život obyvatel odměňoval zvuk zvonů, který se nad Neundorfem ozýval třikrát denně.

Ze zvonice byl zvon sejmut až v roce 1918, kdy byl rekvírován pro válečné účely. Hrdlovka obecní zvonici neměla, užívala tak zvon zavěšený ve věži usedlosti č. p. 3, který byl v soukromém vlastnictví majitele statku. Nový zvon byl do téže věže pořízen v roce 1859, ulil jej zvonař Herold z Chomutova.
Nevelkou kapličku na okraji Hrdlovky vystavěl až v roce 1889 Josef Kindermann. Před likvidací Hrdlovky tato stavba sloužila jako lapidárium soch, které byly přeneseny do Bíliny.

Malebnost sítí cest v okolí Hrdlovky dokreslovaly křížky a odpočinkové kameny. Tyto kameny ve tvaru kvádrů nechal při cestách rozmístit osecký opat Laurentius Scipio. Nesloužily primárně k usednutí poutníka, ale spíše k odložení resp. podepření nesené nůše.